Pískovec čaruje: Berča

To jsem se takhle jednou vydal hledat převisy podle Jiřího Waldhausera. Kupodivu jsem je v ten den našel všechny. Největší a nejúchvatnější z nich byla Berča.

Ještě z místa jsem psal Jetíkovi, že jsem našel pecku a poslal mu fotku. Jetík odpověděl něco ve stylu jo, Berča, znám. No, ve mně úplně uvadla naděje, že něco najdu dřív, než Jetík a budu mu moct konečně taky i něco já poradit. Cejtil jsem se, jako majitel nafťáku co jde na emise a dozví se, že dnes to nevyjde 😰

Na Berču jsem si zašel ještě párkrát, protože je fakt pěkná a hezky se tam relaxuje. Kupodivu se tady nekonalo archeologické porno, protože Jiří Waldhauser to komentuje slovy „objevitel Berčy z ní získal pro vědu pár pravěkých střepů“. Že by to bylo málo se asi říct nedá, ale přesto jsem čekal víc.

Převis byl pravděpodobně nejvíce využíván v době válek, jako úkryt.

Soudí se podle rytin v pískovci. Konkrétně na Berče je nápis A 1741. V roce 1741 se v okolí nebojovalo, ale probíhal přesun vojsk v rámci válek o Rakouské dědictví (1740 – 1748). Takže jako úkryt obyvatel, cenností, nebo malých domácích zvířat by se dal pochopit.

Další rytiny jsou z období třicetileté války (1618 – 1648).

No a pak tu jsou „dnešní“ rytiny, které neříkají vůbec nic a ničí to, co ještě neřeklo všechno.

Občas tu asi přespí trampové, ani se jim nedivím, je tu krásně. Přesto bych oheň v létě nerozdělával a černá skála fakt není pěkná.

Nerejte do skal, nejste prasata a z pískovce bukvice stejně nevypadne.

🐗

Rejte do skal, když vás hledá policie, armáda, nebo, když tu schováváte slépky.

🐔