Drobek Je noc z 15. na 16. března 1945 a letadlo se sovětskými vojáky míjí Ještěd. Pilot dává signál k výskoku. Postupně do jarní noci někde nad Hrubým Lesnovem vyskakuje parašutistická skupina majora Viktora Sergejeviče Chranovského – krycím jménem Volk. Spolu s ním je do protektorátu vysazeno šest mužů a jedna žena.
První den a noc se skupina dává dohromady. I když jen na chvíli, dva parašutisté se od skupiny oddělí, zřejmě mají jiný úkol. Ujistí se, že mají vše potřebné ke splnění své mise a vydávají se na pochod. Cíl je 16 kilometrů vzdušnou čarou. Vrchol Mužský. V okolí se mají ukrýt, vyvíjet zpravodajskou činnost a hlavně hlásit pohyb německých vojsk a materiálu do sovětského štábu.
První den jdou jenom 10 kilometrů, musí se skrývat a zřejmě jdou hodně natěžko. V Neveklovicích u pana Šrajera schovají 17. března náhradní baterie k vysílačce.
Následující den, 18. března, se dostává skupina do Hubálova, kde přespí na samotě nad továrnou. Továrna je dnešní střední učiliště. Dříve to byla mechanická tkalcovna a za války se v ní vyráběly vložky do bot, kukly na helmy a bačkory.
Další dva dny jim trvá, než se dostanou do Olšiny. Ale možná se zdrželi v Březině, nebo Loukovci, kde místní ukrývají sovětské utečence. Každopádně již 20. března dostávají zprávu, že jsou sledováni, a tak nejdou přímo na vrchol Mužský, ale uhýbají směrem na Příhrazy, kde pod skalami přespí.
Zpráva o pronásledovaných parašutistech se rychle šíří. A tak ze Zakopané a Branžeže do místních lesů vyráží trojice statečných mužů, aby je našli dřív než Němci. To se jim skutečně daří a tak díky Ladislavu Janouškovi, Josefu Pánkovi mladšímu a Josefu Mikešovi, jsou tentokrát zachráněni a přespí u Václava Paříka v Zakopané. Tam se toho dne odehrává i první schůzka s místními odbojáři. Major Chranovsky se dotazuje, kdo je velitelem místního odboje. Dostává se mu odpovědi, že Karel Kohout. Chranovsky se chce s Kohoutem sejít. Muži ho ujistí, že schůzku domluví.
Má k ní dojít 22. března, ale toho dne už od rána probíhá v lesích pátrací akce gestapa. Zřejmě na udání se jim podaří najít úkryt partyzánů i s Karlem Kohoutem, který jim tam toho dne přinesl jídlo. Překvapené muže spoutají a odvádějí k vozidlům. Karlovi Kohoutovi došlo, že až zjistí, koho chytli, tak mu nezbude mnoho času. Snaží se dostat z pout, ale než se mu to podaří, jsou již v Branžeži a útěk do polí mu dává jen malou naději. Je postřelen a druhý den v mladoboleslavské nemocnici umírá.
Schůzka se však přesto uskuteční. Chranovsky informuje o úkolu své skupiny a jako československého velitele si vybírá Josefa Mikeše. Ten odteď přebírá za skupinu zodpovědnost. Josef Mikeš se tak stará o šest sovětských vojáků. Jmenovitě jsou to: major Viktor Sergejevič Chranovsky, nadporučík Vaňka, telegrafistka Nina, Fedorov Solovjev, Grigorij Bogomolov a Stefan.
Skupina se střídavě ukrývá v lese, nebo u někoho na statku. A hlavně čile navazuje komunikační styky. Třeba s Františkem Slunéčkem – československým legionářem a odbojářem, nebo s již dříve vysazenou parašutistickou skupinou Chan II z Podkrkonoší, která přišla o oba telegrafisty, a tak Nina komunikuje se štábem i za tuto skupinu. Večerní schůzky se přesunují od pana Paříka ze Zakopané k panu Hurychovi do Nové Vsi.
Dá se předpokládat, že skupině se daří odesílat zprávy a gestapo lokalizuje přibližné místo vysílání. Na začátku dubna tak opět prohledává lesy. Josef Mikeš se rozhodne, že skupinu přemístí k panu Janečkovi do Zásadky.
Skupinu to však nezastaví a 20. dubna jsou jim shozeny zbraně, které ukryjí u pana Janečka.
Od 5. května probíhá otevřený boj parašutistů, odbojářů a utečenců proti Němcům. Začalo to přepadením německého vojenského vlaku, který už několik týdnů stojí u Svijan. Na přepadení spolupracují s odbojovou organizací Proud. Německý kapitán vlaku odmítl kapitulovat a byl zastřelen. 37 německých vojáků bylo odzbrojeno a vlak s 21 vagóny s vojenským materiálem byl zajištěn.
Další boje se odehrávají v Neveklovicích, na silnici Březina – Mnichovo Hradiště – Kněžmost a v lesích pod Mužským. Do bojů se zapojí i sovětští a angličtí utečenci z transportů, kteří se ukrývali v Příhrazských skalách, kde se jejich celkový počet odhaduje na 120.
5. května přepadávají i největší statek v okolí, který je pod správou Němců již od roku 1940. Jde o statek pod Valečovem, dnešní soubor budov okolo čísla popisného 42. Získávají zde větší množství zbraní a střeliva. Při potyčce je zastřelen německý správce.
Druhá světová válka končí 8. května, jenže to neznamená, že už se nebojovalo. Němci se nechtějí dostat do sovětského zajetí, a tak prchají a střílejí na vše s rudou hvězdou. To se stalo osudným pro dva hrdiny z Volkovi skupiny.
Dopoledne 9. května vyjíždějí na průzkum do Sudet. Josef Mikeš jako řidič, vedle sedí major Chranovsky, vzadu Fedorov Solovjev a Grigorij Bogomolov.
Po cestě jim lidé mávají a vítají je. Před Bílou Hlínou jim lidé naznačují, ať zastaví. Mikeš se podívá s kývnutím na Chranovského a ten poručí, ať jede dál. Vjíždějí do dolíku těsně před Bílou Hlínou a na horizontu před nimi se objeví německý tank. Mikeš okamžitě strhává řízení a snaží se otočit. Z tanku vyštěkne salva ze samopalu a prostřeluje dvakrát Chranovskému stehno. Mikeš auto otáčí a kličkuje po silnici. Z tanku se nepřestává střílet. Grigorij má prostřelené plíce, Fedorov doslova ustřelenou hlavu…
Mikeš nezraněn ujíždí z dostřelu. Grigorij se dostává do nemocnice v Mladé Boleslavi a Fedorov je prozatím uložen v márnici v Klášteře. Chranovsky odmítá opustit zbytek své skupiny a je ošetřován u Janečků v Zásadce.
Od něj se telegrafistka Nina dozvídá, že Fedorov zemřel. Její milovaný Feďa byl zabit v první den míru…
21. května končí Josefu Mikešovi starost o skupinu Volk, doprovází ji do štábu maršála Koněva, do 1. ukrajinského frontu.
Major Viktor Sergejevič Chranovsky se do míst pod vrchem Mužský několikrát za svými kamarády vrátí.
Josef Mikeš tragicky umírá 13. listopadu 1945 a je spolu s Fedorovem pochován v Bosni.
V Bosni je také památník parašutistické skupiny majora Volka Chranovského.
Pamětní desku má skupina i u hřbitova v Branžeži. Hned vedle pamětní desky Karla Kohouta a padlých v první světové válce.
1945 💐
1948 😪
1968 🖕
Odkud jsem čerpal:
Odboj na Mladoboleslavsku 1939 – 1945 = kolektiv kolem Bohumila Dvořáka
Facebook @Mladoboleslavsko cestou ke svobodě
Vojenská historie Krkonoš v letech 1918–1945
Diplomová práce – Jakub Potměšil
Bakalářská práce – Jakub Potměšil
Bakalářská diplomová práce – Ondřej Holba
