Drobek PAMĚŤ NÁRODA a příběhy politických vězňů byla poslední kapka k tomu, abychom na dovolenou jeli do Jáchymova.
Ty vole to zní dost debilně… Ale je to pravda, prostě jsem ta místa chtěl vidět.
Jáchymovské peklo je naučná stezka která končí a začíná v Jáchymově u kostela Svatého Jáchyma. Teda teoreticky, pže tam je pomník Brána ke Svobodě a kameny symbolizující jednotlivé tábory (díky mapy.cz).
No, ale moje cesta začala trošku jinde. Ve Vykmanově na Rudé Věži smrti. Proklik vede na mapy.cz kde je uveden e-mail = vezsmrti@seznam.cz, na pana Lubomíra Modroviče, který zajišťuje ve svém volnu prohlídky a hlavně výklad nejen o samotné Věži, ale o lágrech a dolech na Jáchymovsku a okolí.
Povídání je velice poutavé a i když pan Modrovič dopředu hlásí, že to potrvá hodinu, tak počítejte raději s nějakou tou desetiminutovkou navíc. Ale rozhodně to nebude na škodu. A když vám něco nebude jasné, klidně se ptejte.
Rudá Věž smrti sloužila k drcení a třídění uranové rudy.
Vězni vynášeli rudu do nejvyššího patra. Tam ji vysypali do soustavy vybračních sít a deskových drtičů. Na zemi ji napěchovali do sudů po šedesáti kilech, naložili na vlak a poslali do Sovětského Svazu.
Sklon schodů po kterých vězni nosili rudu je vidět podle zábradlí na fotce.
Více vysvětlující a krátké video k tomu má pan Jiří Padevět na Streamu.
Při prohlídce se někdo z nás zeptal jestli tu je ještě nějaká radiace. Pan Modrovič ukázal na malý kousek traverzy, že tam nějaká zbytková radiace byla naměřena.
Další povídání bylo o osudech lidí kteří táborem prošli. Pan Modrovič má a zná osudy téměř všech lidí a tak člověk jenom poslouchá a hlavu by si ukroutil se slovy „to snad není možný“.
Návštěvu doporučuji každému kdo má v okolí někoho kdo říká, že za komunistů bylo líp, aby mu povyprávěl, jak se tu lidi měli a za co „seděli“ 🤮 Nejlépe, kdyby ho vzal s sebou 😉
Když jsem byl pln dojmů, tak jsme zaskočili do jáchymovského Íčka, že tam budou nějaké informace k naučné stezce 😬 To se však Jáchymovu nepovedlo, dostal jsem jeden leták a jednu A4 s hrubým náčrtem dolů a lágrů. No, čekal jsem víc. Ani tam neměli žádné knihy. Naštěstí muzeum bylo nedaleko a tam už jsem se knih dočkal a tři zakoupil.
Letmý pohled na mapu kudy vede Naučná Stezka.
A bylo rozhodnuto, že si ušetřím dva kilometry a zajdu se podívat přes Mauthausenské schody do táboru Svornost. A druhou etapu začnu v Abertamské zatáčce. Vynechám tak jeden výhled a jeden vchod do štoly, což jsem schopen obětovat 😀
Mathausenské schody, vězni jimi chodili na důl Svornost, který je stále v provozu a čerpá se z něj radioaktivní voda do místních lázní na koupele. Převýšení je 60 metrů a rozhodně nebyly takto upravené. Morbidně obézní si tu solidně rozpumpují srdíčko a nahoře přes pot uroní i slzu soucitu a nasranosti.
K táboru Svornost je to již jen pár metrů, teda aspoň k jeho bráně.
Ten nápis „Prácí ke svobodě“ tam ve skutečnosti nebyl. Pan Modrovič nás na to upozornil a sám neví proč tam je. V knize pana Karla Kukala Deset křížů se dozvíte co tam bylo za nápis 😉
Já jsem tu každopádně udělal jednu obrovskou chybu. Došel jsem jen na hranu tábora, kde byla vidět vysekaná tráva v obrysech baráků. Tam jsem se otočil a šel zpátky k muzeu, kde na mne čekala Alenka. A ona se v táboře Svornost zachovala podzemní korekce 🫣 vy tu chybu nedělejte a jděte ještě o kousek dál. Pro mne je to první důvod se vrátit.
Tím skončila první část, s knížkama na zádech jsme toho měl i tak dost.
Druhá část začala tím, že jsem se nechal autobusem vyvést do Abertamské zatáčky a zašel se podívat na trestanecký tábor Nikolaj, kterým stezka nevede.
Prvně se ovšem mine důl Nikolaj. Kde jsou bohužel cedule „Vstup zakázán soukromý pozemek“ a „Pozor pes“ a protože morbidně obézní většinou neutíkají rychleji, jak průměrně živený německý ovčák, tak jsem se do větších akcí nepouštěl. Aspoň foto z dálky.
Samotný tábor Nikolaj je na tom s přístupem lépe. Vede tam cesta, ale nic tam vidět není.
A ačkoliv si to místo vzala příroda zpět, tak jako pozitivní mi to nepřišlo.
Vrátil jsem se na silnici a po ní 400 metrů zpět na stezku.
Dovedla nás k dolu Eduard.
Dnes slouží areál Biatlonistům Jáchymov.
První co mne napadlo bylo, že je fajn, že se tu furt utíká a střílí 😬
Do Eduardu chodili vězni z tábora Nikolaj a jelikož se šlo přes veřejnou komunikaci, tak byly vězni spoutáni v takzvaném „Ruském autobusu“. 250 – 300 vězňů nastoupených v pětistupu byly obehnáni konopným, později ocelovým lanem a v tomto útvaru byli nuceni ujít zhruba kilometr.
Do dolu se vstupovalo těmito schody.
Jestli i tady měli držet útvar svázaný lanem, tak… 🥹
Od Eduardu vede stezka nejprve po silnici, ale v zatáčce po cca 200 metrech prudce odbočuje vlevo do lesa. Doporučuji kouknout na mobilu na mapy.cz, ať se nevracíte.
Dojdete na jediné pozitivní místo na stezce.
Heinzův, nebo Horký rybník, podle vkusu každého soudruha 😀😉
Vybudován byl již v 16. století a zásoboval doly vodní energií.
Až o kousek níž, když jsem viděl tuhle cedulku.
Mi došlo, že všude pode mnou jsou štoly a chodby. Já, kterej jsem línej jít i sólo s košem, jsem si uvědomil co to muselo být za práci a děkoval, že jsem se narodil do časů, kdy nám je nejlépe v historii.
To si určitě neříkali vězni v táborech Eliáš. Byli jimi většinou skauti a historii nedokážu krátce popsat a tak raději přikládám foto z naučné stezky.
K mohyle jsem se byl podívat.
Skauti zde pořádají každoroční setkání a vzpomínání.
A tady přišla druhá chyba. Vydal jsem se jakousi cestičkou kamsi do svahu, že buď najdu důl, nebo zbytky tábora. Ale neviděl jsem prakticky nic. No a až doma jsem z jednoho videa zjistil, že zhruba 350 metrů od skautské mohyly je rybníček Eliáš a u něj zbytky jakýchsi budov. V turistické mapě nejsou budovy zakresleny, je nutno přepnout na letecký pohled a jsou trochu vidět. Takže mám druhý důvod se vrátit.
Co jsme si naklesali teď vystoupáme, ať je v tom nějaká rovnost 🫢
Ještě než dojdeme k poslední stojící budově z dolu a tábora Rovnost, tak si ve vysoké trávě najdeme Palečkův hrad.
A abych zajistil kontext vložím sem text z Řetízkárny.
Asi určitě to nepůjde pohodlně přečíst, tudíž raději vkládám odkaz na Wikipedii kde je Palečkův hrad popsán.
Odtud je kousek k samotnému Palečkovi, určitě si přečtěte jaký to byl dobrák.
Kvůli vysoké trávě jsem se až k hradu nedostal (pán co si natíral chatu by asi nebyl rád, kdybych mu morbidně zdupal krmení pro králíky).
Do Řetízkárny je to kousek.
Uvnitř je sezení, velkoformátové plachty s popisem dolu a tábora Rovnost a malá knihovnička s docela zajímavými tituly.
Ještě doplním přímo odkaz https://retizkarna.cz/.
No a to je prakticky vše. Trasa naučné stezky vás už dovede z kopce kolem Šlikovky.
Když budete mít štěstí, bude i otevřeno, ale každopádně se tu dá posedět a pokoukat.
A asi největší atrakce je Štola číslo jedna. Kolem které půjdete. Do které jsme se, ale já podívat nešel, protože si myslím, že morbidně obézní lidi by neměli uvěznit 25 lidí ve štole tím, že zatarasí východ 🙂😉 Třeba příště, až budu jen obézní 😂Ale tady pro pořádek info Štola číslo jedna.
Znovu uvidíte důl Svornost.
A krytým schodištěm dolů k muzeu a jste tam kde jste začali.
Rozhodně stojí za to si Jáchymovské peklo projít, ale taky by stálo za to, aby město Jáchymov zapracovalo na prezentaci a začlenění dalších lágrů do stezky. I kdyby konec nebyl na výchozím bodě. No, ale jelikož si to z Jáchymova nikdo číst nebude, tak tyhle plky jsou vlastně zbytečný.
Prostě se jděte projít po místech, kam byste se určitě nechtěli dostat za trest. Tohle se prostě nemůže vrátit.
Pan Modrovič mi zaslal doporučenou četbu, troufám si tvrdit, že mu nebude vadit, když se s ní podělím.
Jinak posílám slíbený seznam literatury:
Vzpomínky muklů z tábora L:
Lubomír Školoud: Na všechno buď připraven
Jaroslav Brodský: Řešení gama
František Šedivý: Pod věží smrti
Bohuňovská Marie: Zaváté šlépěje – osud sochaře Šlezingera
Holdoš Ladislav: Svědek Husákova procesu vypovídá
o Jáchymovsku a muklech:
Kolouch František: Říkali mu pistolník – o knězi Bohuslavu Burianovi
Šedivý Fr. Zdeněk: Uranový gulag Jáchymovské peklo
Vlček Vojtěch: Ostrava za ostnatými dráty
Kratochvíl Antonín: Žaluji 1 – 3.
Jirásek Miroslav: Svědectví jednoho života, Maroli Praha 2000,
Viehmann Miloš: Hlavně nevyslovit Jáchymov, 2021
dokument. filmy
Kristina Vlachová – Věž smrti
Jáchymovské peklo
filmy ze seriálu Historie Cs; Po stopách 3. odboje atd.
Přikládám ještě odkaz na Ostrovský měsíčník, kde mi v letech 2021 – 2022 vyšlo několik článků
https://ostrov.cz/default/default/8840_ostrovsky-mesicnik
01_22 Pecka https://ostrov.cz/files/ostrov/gallery/11481/6642236674614_22-01.pdf
02_22 Valenta https://ostrov.cz/files/ostrov/gallery/11481/6642236825d24_22-02.pdf
03_22 Sadek Jehlicka https://ostrov.cz/files/ostrov/gallery/11481/66422369a79ed_22-03.pdf
04_22 Haluza https://ostrov.cz/files/ostrov/gallery/11481/66422366d31c7_22-04.pdf
05_22 Mistri světa https://ostrov.cz/files/ostrov/gallery/11481/664223676682c_22-05.pdf
06_22 Rozinak Konopasek https://ostrov.cz/files/ostrov/gallery/11481/664223672f66f_22-06.pdf
A kdo to dočetl až sem, tak mu dám malý, ale řekl bych příjemný tip na posezení a zhodnocení výletu. Od muzea sto metrů, v ulici Mincovní se nachází útulná kavárna Café 1516 , kde si jistě odpočinete.
A komu bylo líto, že se ne(ve)šel do štoly, tak tu pro něj mají malou náplast 🤗
Komoušům
🖕
