Svatý Jan pod Skalou

Jeden z nejintenzivnějších tělesných zážitků se mi naskytl v této malé vesničce. Cestou na dovolenou jsme si tu udělali přestávku, protože Svatého Jana pod Skalou jsme chtěli oba vidět. Já hlavně kvůli tomu, že jsem se chtěl podívat ze skály a Alenka proto, že tu je léčivý pramen, kostel a svatý Ivan.

V obci je jen jedno ubytovací zařízení a jedna restaurace, takže netřeba žádného přemýšlení kde se ubytujeme a najíme.

Po zaparkování a ubytování jsme se šli projít. A jelikož není čas ztrácet čas, vydal jsem se nahoru. Popis cesty je snadný. Jdete prostě nahoru 😀 U kláštera začíná červená turistická, tam se po ní stačí dát vlevo a je to.

Cestou mineme kapli Povýšení svatého Kříže. Kaple stojí na místě, kde se poustevníku Ivanovi zjevil sv. Jan Křtitel a věnoval mu dřevěný kříž k vymítání zlých duchů.

Samotná kaple vznikla v roce 1714 z iniciativy opata Koterovského, autorem návrhu byl patrně Kryštof Dienzenhofer. Zajímavostí je půdorys stavby, který má tvar řeckého kříže. V interiéru spatříte sousoší sv. Jana Křtitele s poustevníkem Ivanem z roku 1602, vytesané z červeného vápence. (děkuji mapy.cz)

Ale abych pravdu řekl, já se zde zastavil až na cestě zpět. A to byla chyba, nějaký vehement na vymítání zlých duchů by se mi hodil 😀 Protože to, co přišlo za 300 metrů, je hotový očistec.

Doteď to bylo jenom do kopce, ale to co přišlo potom, to byla pro morbidně obézního Čumulungma. Na 160 metrech délkových se dostanete o 50 metrů výš. To znamená, že na každý metr do délky vystoupáte 31 centimetrů do výšky. Pro představu, váš schod někde v baráku, nebo paneláku, bude mít okolo 20 centimetrů. Nebudu lhát, byl jsem kantáre, několikrát jsem se zastavoval, abych mohl vůbec dýchat.

Ale to co mně čekalo nahoře, to za to stálo 😍

Vylezl jsem na nejvyšší vápencový masiv v Českém krasu, dolů to je 200 metrů. Ale kousek pod vrcholem se nachází jeskyně. Na Silvestra se zde pořádá Poslední slanění. Co jsem se dočetl, tak je jeskyně nějako spojená s dalšími jeskyněmi v masivu. Tady o tom píší více a odborněji Geospeleos.com.

Když jsem dostatečně vstřebal tu nádheru a trošku uklidnil tep, tak jsem se vydal dolů. A každý ví, že cesta dolů je horší, sice se dá dýchat, ale kolena dostávají zabrat. A tak už nevím, která cesta mi trvala delší dobu. Ale už vím, že poznámka na informační tabuli je pravdivá 😂

Velice rád jsem si u kaple sedl a nechal odpočinout celému tělu.

Pak už to bylo jenom o tom, v kolika pivech se utopí bolest nohou a jestli burger pomáhá regeneraci plic 😀

Ráno před odjezdem jsme se šli ještě projít. Kostel byl otevřen a tak jsme vstoupili.

Součástí kostela je i poustevnická jeskyně svatého Ivana, která dala základ jeskynnímu kostelu, a ten zas současnému kostelu.

Uvidíte Ivanův kámen, na kterém jsou prý otisknuta poustevníkova chodidla. Jeskyně byla obývána již 1000 let před naším letopočtem a kámen mohl sloužit i k obřadním účelům. Kámen tohoto typu se totiž v údolí nevyskytuje.

Socha ležícího svatého Ivana je na místě, kde se našly jeho ostatky, kam byly schovány za husitských válek mnichy z kláštera. Klášter benediktínů se nachází hned vedle, ale sídlí v něm pedagogická škola, takže veřejnosti nepřístupno.

Lahev jsme si naplnili minerální a léčivou vodou, která na začátku dvacátého století byla dokonce stáčena a prodávána pod názvem Ivanka.

A vyrazili jsme vstříc dovolené 🤗 Svatý Jan pod Skalou určitě stojí za návštěvu. A klidně tam vylezu znovu, už jenom proto, abych zjistil jestli na to mám.

Svatý Jan pod Skalou, je nejhezčí ze skály a cestou nebudete svatý 😊