Drobek Nejsem žádný tramp, ale pod tímhle převisem bych si neustlal. Je ve svahu a z cesty je sem vidět.
Přesto, nebo možná právě proto, že není v současné době používán, si ho vybrali archeologové k prozkoumání. Díky panu Šídovi a jeho zprávě, se tak můžeme podívat hluboko do minulosti.
Pod převisem vznikly čtyři vrty. Jeden z nich se dostal až do hloubky 360 centimetrů, dva na 320 centimetrů a jeden na 220 centimetrů.
Vrty si byly archeologicky dosti podobné. V různě silných vrstvách se nacházel jinak zbarvený písek a v něm zlomky kostí, opálených kostí, uhlíky, zlomky lískových skořápek a hlavně štípaná industrie (soubor kamenných artefaktů, které vznikly štěpáním a opracováním pazourku a jiných štěpných hornin (křemen, rohovec, jaspis), což bylo klíčové pro výrobu nástrojů).
Díky podrobnému rozboru Velkého Mamuťáku, tak mohou archeologové určit podobné „podzemní nálezy“ a datovat je.
0 – 100 centimetrů = dnes až doba bronzová = 2025 našeho letopočtu – 3 300 let před naším letopočtem.
100 – 160 centimetrů = starší zemědělský pravěk – neolit a eneolit – 3 300 – 8 000 let před naším letopočtem.
160 – 250 centimetrů = mezolit – 8 000 – 10 000 let před naším letopočtem.
250 – 360 centimetrů = pozdní glacial 10 000 – 14 000 let před naším letopočtem, až s přechodem do maximálního glacialu – vrchol poslední doby ledové – až do 26 000 let před naším letopočtem.
Úžasné
Nejhlubší nález štípané industrie byl ve 220 centimetrech.
Nejhlubší uhlík byl nalezen ve 330 centimetrech.
A lísková skořápka se dostala až do 240 centimetrů.
Takže jestli jsem to dobře pochopil, tak oheň si tu lidé rozdělávali před 12 tisíci lety. Pražené oříšky se naučili dělat zhruba před 10 tisíci lety a pazourek se tu štípal hned vzápětí.
Ono se to zdá podivné, že tak málo tisíc let, když třeba onen pazourek je znám lidem již milión let (Nejstarší lidský nástroj je znám 3,3 milionů let z Keni)
Ale třeba 10 000 let před naším letopočtem bylo na světě podle odhadu 1 až 10 milionů lidí. Na světě! A pár z nich bylo v Českém ráji.
Neuvěřitelné
Dost bylo čísel 🙂 Je čas vyrazit ven ve svých goretexových botách, nasoukat se do nepromokavé bundy, na záda hodit batoh z recyklovaného plastu, do něho hodit konzervu z prasete, které nemůže utéct při souboji na jídlo a život. Vyrazit do lesů a skal, kde rozděláním konzervy pouhým odtržením víčka, vzdáme hold lidem, kteří tu doslova bojovali o přežití a tím pádem i o nás. Poděkujme tím, že nebudeme kopat do jejich života, který se ukrývá pár desítek centimetrů pod našima nohama. A slibme si, že za každou rodinu pod převisem v mezolitu si dáme po výletu pivo a budeme mudrovat, jak to máme dneska těžký, když chleba roste bez práce a naporcované maso nám nekrvácí mezi prsty.
A já už jsem dnes oživil jednu generaci pralidí a tak už budu končit 😀
Skutečné
