Jetík Jetík si letos splnil sen – podíval se do jeskyně skutečné českorajské legendy, horolezce Josky Smítky.
Joska Smítka byl turnovský horolezec, jeden z průkopníků českého pískovcového lezení, pro něhož se skály staly vášní i smyslem života a jehož výkony obdivují horolezci dodnes. Jenže byla válka a Joska Smítka byl totálně nasazen na nucenou práci do Německa, což odmítl se slovy, že pro Hitlera pracovat nebude. Úkryt našel ve svém milovaném hruboskalském „Skaláku“, kde začíná (i končí) jeho neuvěřitelný příběh psance prchajícího před nacisty.
Protože Joska znal Skalák jako nikdo jiný, nebyl pro něho problém najít si tam relativně bezpečné skrýše. Za tu hlavní si zvolil jeskyni těsně pod vrcholem Slunečné věže. To je ona…
…Slunečná věž. Na skalní římse pod jejím vrcholem je vzadu ukrytá Joskova jeskyně. Jetík zde nebude popisovat ani naznačovat jak se tam nahoru dostat. A upřímně radí – nevíte-li a nejste-li si jistí, vůbec to ani nezkoušejte!
Joskova jeskyně – na jedné straně jsou dvě okna oddělená nízkým sloupem, před nimiž je nádherná prosluněná terasa, na druhé straně úzká průlezka končící ve skalní stěně – s výhledem na Sfingu.
Na co Joska myslel, když se zde ukrýval? A věřil, že válka už brzy skončí a on se zase bude moci normálně vrátit mezi lidi?
Na stěně jeskyně je reliéf s Joskovou podobiznou. Ten zde po Joskově smrti vyryl jeho kamarád Valerián Karoušek – horolezec a sochař.
Valerián Karoušek byl také tím, kdo jako první přišel s nápadem, aby byl v Hruboskalském skalním městě vybudován symbolický hřbitov horolezců. Myšlenka byla realizována až v roce 1971 a sám autor nápadu Karoušek nemohl tušit, že na prvních pamětních deskách bude nejen jméno Josky Smítky, ale i jeho vlastní. Karoušek se totiž účastnil nešťastné Československé expedice „Peru 1970“ – všech 15 členů expedice bylo při zemětřesení zavaleno přímo pod Huascaranem.
Pantheon – symbolický hřbitov horolezců pod skálou jménem Nekonečná
Vraťme se ale ještě zpátky do Joskovy jeskyně.
Jetík seděl pod Joskovým reliéfem, díval se na prázdnou stránku návštěvní knihy (bohužel už druhé, protože první se ztratila), v ruce držel tužku….. a najednou nevěděl co napsat.
Takhle Joska od jeskyně viděl skály kolem Sfingy
To že, se Joska ve skalách ukrýval před nacisty mu samozřejmě nezabránilo v tom, aby pokračoval ve své horolezecké vášni. Lezl sám, často i bez jištění, vytvořil spoustu nových lezeckých cest s vysokou obtížností a zvládl i spoustu prvovýstupů.
Tajným místem, kde si s kamarády vyměňoval vzkazy, byl Kořenského pramen.
Úkrytů měl samozřejmě víc, krátce pobýval také třeba v jeskyni Jenovefa
Je asi lidskou přirozeností, že každodenní opatrnost a ostražitost časem otupí. Joska dost riskoval. Opouštěl skalní město, občas zašel do Turnova navštívit tátu, pohyboval se v okolí Příhraz, spatřen byl i ve vzdáleném Železném Brodě, kam si zašel do kina….
…..A tak se stalo, že byl v prosinci 1944, ještě s dvěma kamarády, objeven v úkrytu nedaleko Janovy vyhlídky, poblíž Valdštejna.
Dva jeho společníci byli četníky zatčeni, Joskovi , pronásledovanému střelbou, se po skoku ze šestimetrové výšky podařilo utéct.
Válka se pomalu blížila konci, ale Joskův příběh dobrý konec neměl. V závěru prosince 1944 přišly tuhé mrazy – Joska se 29. 12., ve dvě hodiny v noci, vydal domů. I když byla všude tma, byl spatřen. Při následné razii ho četníci objevili v podkroví tátova domu, ukrytého za komínem.
Na jaře 1945 byl Joska převezen do koncentračního tábora Terezín, s poznámkou: „návrat nežádoucí“. Josku popravili 27. března 1945.
Skalní věž Dominstein, na které Joska vytvořil svoji úplně poslední a úplně nejtěžší lezeckou cestu (tehdy nový stupeň obtížnosti), byla dočasně přejmenována na „Smítkovu skálu“.
Joskův příběh byl v nedávné době volně zpracován ve filmu: „Tenkrát v Ráji“, s Vavřincem Hradílkem v hlavní roli. Ten film se ale opravdu nepovedl.
