Jetík V jednom zastrčeném koutu Klokočských skal se nachází památník bitvy u Wounded Knee, 1890. Událost vstoupila do dějin pod mnohem výstižnějším názvem „Masakr u Wounded Knee“.
500 mužů ze Sedmé kavalérie, s podporou dělostřelectva, u potoku Wounded Knee pobilo cca 300 Siuxů, včetně žen a dětí. Zásah proti Indiánům byl později vyhodnocen jako zcela neoprávněný.
Trampové z Klokočských skal na upomínku zabitých Indiánů vystavěli v hlubokém kaňonu mezi skalami skromný památník – mohylu z kamení.
Mohyla v průběhu času mizela a zase se objevovala
Jetík na toto místo omylem zabloudil cca před deseti lety a právě tehdy zde žádná mohyla nebyla. Nyní, v létě 2024, zde je.
K pomníku je možné se dostat celkem pohodlně (i když trošku zdlouhavě) odspodu, nebo slézt přímo k pomníku odshora po skále. Jetík, který se neustále potýká s klíšťaty, preferuje variantu „skála“.
Na fotce vypadá stezka dost krkolomně, ale Jetík trvá na tom, že je to naprosto bezpečné.
(Tuhle Jetíkovu větu, že je něco „Naprosto bezpečné“, Drobek miluje 😂 )
Nedaleko pomníku se v dobách vrcholného trampingu konaly trampské hry.
* * *
Pomníkem ale indiánské stopy v Klokočí nekončí.
Jsou zde dvě tajemné a utajené jeskyně zvané Malé a Velké indiánské pohřebiště.
U Velkého pohřebiště byl Jetík už mockrát, ale nikdy se nepokoušel dostat dovnitř – bez baterky je to totiž naprostý nesmysl. Je zde však jisté podezření, že si Jetík zapomínal brát baterku záměrně, aby dovnitř nemusel 😂
Jeskyně, jejíž fotku zvenčí sem Jetík raději dávat nebude, začíná vstupním portálem, ze kterého vede do boku několikametrový tunel.
Tunelem se musí lézt po čtyřech a Jetík litoval, že si nevzal dlouhé kalhoty, protože si na ostrém písku docela nepříjemně odřel kolena.
Na konci tunelu je pak miniaturní průlezka. Bývala prý i zamaskovaná, aby zůstala skrytá před náhodnými turisty.
Sem už se musí plazit po břiše. Nejde to úplně snadno, pískovec je hrubý, ale uvíznutí nehrozí, je to naprosto bezpečné. I pro Drobka.
Uvnitř Jetíka vítal osamělý netopýr. Vítal asi není přesné, netopýr spal, asi ho ostatní zapomněli vzbudit.
Na stěně jeskyně je obrázek Indiána.
I když je jeskyně zcela uzavřená, s jediným, extra malým únikovým otvorem, cítí se tam Jetík kupodivu velmi dobře. Strach z uzavřeného prostoru se nedostavil.
A pak je tu ještě Malé indiánské pohřebiště. O něm Jetík v minulosti slyšel, ale nevěděl kde přesně je. Teď už ví, ale dovnitř se neodvážil.
Musí se totiž nejprve vystoupat po skále, seskočit na úzkou skalní římsu, z níž by byl pád hodně tvrdý, a z ní teprve vlézt do jeskyně. Měla by tam opět být zahrabaná průlezka do dalšího prostoru. Jetík bez doprovodu neměl odvahu nahoru lézt, a tak si jeskyni alespoň vyfotil z dálky, z protější skály – nemusí být za každou cenu všude.
Jetík se pro dnešek loučí rytinou Indiána, které by si měl všimnout každý pozorný návštěvník hradu Rotštejn.
