Jetík se s Drobkem zná už nejméně deset let, možná i patnáct. Drobka se na to neptejte, ten by odpověděl, že si to nepamatuje. Z toho, co si za tu dobu po síti s Drobkem napsali, by byla tlustá kniha. Ale poprvé se ti dva setkali až letos v červnu – díky zvláštní, až neuvěřitelné náhodě. „Na mou duši“.
Jetík si totiž zakládá na své anonymitě. Možná ho znáte z Facebooku, možná jste ho potkali někde ve skalách, možná ho potkáváte v ulicích Turnova. Jeho pravou identitu zná ale jen pár vyvolených.
Když jel Jetík s Drobkem od Semtínské lípy ke hradu Kost, bylo to jako v jednom dětském filmu: „Malej a Velkej“.
Tenhle Jetík je totiž hubenej, nemá rád zimu ….a nesnáší klíšťata.
Pokud ho někde v Českém ráji potkáte, řekněte prostě: „Ahój“