Drobek V roce 1947 učitel František Louda našel mezi bývalou školou na Branžeži a Ušátkem úlomky keramiky. Dále zde byla nalezena část bronzové sekery a bronzový neuzavřený náramek. Nálezy byly ze stejného místa, jen je dělilo šest let. Podle těchto nálezů by se mohlo jednat o existenci sídliště lužické kultury z mladší doby bronzové. Což je 800 – 1300 let před naším letopočtem.
V roce 1993 Jiří Waldhauser prozkoumal zahloubenou část polozemnice a našel keramiku, luxusní i běžnou, a část čepele železného nože z univerzálního zemědělského nástroje. Při povrchovém sběru se našla další keramika na necelých dvou hektarech. Při tak velkém počtu nálezů, lze poměrně přesně datovat, že dvě století = 200 let před naším letopočtem, tu stálo keltské sídliště.
21.12. je datum, kdy se slunce dostává na obratník Kozoroha – což je nejjižnější místo na severní polokouli, kam až se může slunce dostat. V tuto chvíli nastává nejdelší noc a nejkratší den. Pro rok 2024 je to přesně v 10:19.
Ať už jde o lužickou kulturu, nebo Kelty, tak Slunce a tím pádem i Slunovrat, měl pro ně veliký význam.
Lužická kultura:
Je možné, že v souvislosti se zimním slunovratem probíhaly i speciální pohřební rituály. Nově narozené Slunce mohlo být spojeno s obnovou života a znovuzrozením, což mohlo mít vliv na pohřební obřady.
Některá lužická sídliště byla pravděpodobně orientována tak, aby umožňovala pozorovat východ slunce v den zimního slunovratu. To svědčí o důležitosti tohoto astronomického jevu pro jejich kulturu.
Lužičtí lidé měli své vlastní představy o uspořádání vesmíru a o vztahu člověka k přírodním silám. Věřili v animismus, což je víra, podle které má vše duši a jsou oživeny nejen lidé a zvířata, ale také rostliny, kameny, řeky, hory a veškeré přírodní jevy. V animistickém pojetí je celý svět protkán duchy a všichni jsme součástí tohoto živého a propojeného celku.
Keltové:
Zimnímu slunovratu říkali Alban Arthuan, což se překládá jako „Světlo Artuše“ nebo „Světlo medvěda“. Toto označení odkazuje na mytologické postavy a spojuje svátek s cyklem přírody a kosmickými silami.
Jmelí považovali za posvátnou rostlinu spojenou se Sluncem a plodností. Během zimního slunovratu se pravděpodobně sbíralo a používalo v rituálech.
Věřili, že během zimního slunovratu se otevírá brána mezi světem živých a mrtvých. Proto se konaly rituály, které měly usmířit duchy předků a zajistit ochranu pro živé.
Společné prvky:
Obě kultury viděly v zimním slunovratu boj mezi světlem a tmou, přičemž vítězství světla symbolizovalo naději a obnovu života.
Zimní slunovrat byl pro obě kultury úzce spojen s přírodními cykly a byl chápán jako důležitý moment v ročním období.
Pravděpodobně se prováděly různé magické praktiky, které měly zajistit plodnost, zdraví a ochranu před zlými silami.
Bývalá škola na Branžeži je dnešní obecní úřad a Ušátko je takový „obecní park“. Jen tady je to poseté skalami a balvany všemožných tvarů. Možná v dobách Lužičanů a Keltů sloužili k oněm obřadům a rituálům. Jak to tu vypadalo v dobách dávno minulých se nedozvíme, protože na severní straně (nad fotbalovým hřištěm) se lámal pískovec a teď to tam vypadá, jako v divadle.
V každém případě zde najdeme převisy, převisy a balvany, které vypadají jako náhodně poskládané, ale možná mají svůj účel. Ale možná to jsou zbytky po lámání kamene a já se zbytečně radoval, že jsem našel rituální místo 🫢🫣
Druidové byli vysoce vzdělaní a trénovaní jedinci. Jejich výcvik trval mnoho let a zahrnoval hluboké znalosti o přírodě, náboženství, právu a medicíně. Takové specialisty si mohla dovolit pouze větší a bohatší komunita. Tím toto sídliště pravděpodobně nebylo, a tak na velké svátky a obřady zřejmě putovali.
Ale co se na Ušátku mohlo odehrávat, to byly pohřby. Co když to jsou hroby a podle vážnosti v komunitě, je nad tělem větší, a mohutnější kámen?
Samotné sídliště stálo na kopečku mezi kopci. Když jsem se tam byl projít, tak mi místo dávalo smysl. Kdyby byly záplavy, nebo přívalové deště, tak je to nesmete a přitom nejsou za těmi kopci vidět. A taky se nenašly žádné pozůstatky po jakémkoli opevnění. Jiří Waldhauser dává k zamyšlení možnost, že sídliště leželo na stezce Keltů od Jizery k opevněnému hradišti Semín.
Není náhoda, že křesťané napasovali narození Ježíše zrovna tři dny po tomto svátku, který určila příroda. Stejně tak není náhoda, že bourali pohanské svatyně a stavěli si na jejich místě kostely. Prostě mírumilovné náboženství a jeho nejhlavnější svátky pohody a klidu.
Každý podle svého
🔥
