Pískovec čaruje: Novákova pec

Když se Země dostane do konjunkce s Jupiterem, kolem proletí Halleyova kometa a tučňák skočí šipku z útesu na Severním pólu, tak Jetík svolí ke společné akci a ukáže mi převis, který se zove Nováková pec.

Jelikož ani jeden z nás nemůže dělat archeologické vykopávky, ale oba umíme číst (ale jen jeden si je z toho schopnej něco zapamatovat), tak jsem to měl i s výkladem 😀

No a jelikož už si to zase nepamatuji, tak předkládám písmenka Jiřího Waldhausera, což byl odborník, kterého milujeme a ctíme a milovat a ctít budeme.

Takže:

Jiří Waldhauser píše a přitom cituje Jana Filipa, který Novákovu pec popisuje: (🫢to je jak z Cimrmana)

Převislé skály na severní straně výspy chrání rozsáhlejší dutinu ve skále, zahloubenou jako pec do skalního bloku. Byl to od přírody úkryt před nepohodou. Mohutné balvany na stráni pod touto pecí, některé zřejmě zřícené z horních poloh, nevylučují možnost, že původní jeskyně byla o něco prostornější. Jeskynní převis byl nazván na počest spisovatele a bývalého ministra Nováka, který v létě obvykle prodléval v Sedmihorkách a ještě s jinými hosty upozornil na důležitost naleziště. Vlastní pec zabíhá pod skály v počáteční šíři kolem 20 m a v ose asi 9 m pod klenbu převislého mohutnébo stropu; několika zákoutími vniká pak místy ještě dále do skal. Na západní bradlo vede stezka ochozem v boku skály, dílem přirozeným. Dílem uměle přitesaným; ochoz byl kdysi uzavřen dřevěnou přehradou. jak dodnes svědčí ve skále vytesané drážky. Na druhém křídle bradla jsou mezi bloky rovněž stopy dřevěnébo ohrazení a také jinde jsou náznaky nékdejšího zatarasení; vše svědčí o tom, že kdysi bylo toto přírodou chráněné hradisko ještě zpevněno dřevěnými přepážkami a dřevěnými přístavbami zlepšeno v pohodlnější sídlo a úkryt již od doby kamenné.

6. srpna 1935 se pod převisem začala kopat archeologická sonda dlouhá 9 m, široká 0,8 m a hloubka dosahovala místy i 2 m. Nálezy na sebe nenechaly čekat a takhle je popisují tehdejší Pojizerské listy:

…tři zlomky obsidiánu, větší nožíčky a hroty rohovce a chalcedonu (přes 100 ks), dětská popelnička, krytá mísou s drobnými kostečkami, cetky z bronzu, stříbrný hrot ostruhy, parádní keramika paní milostivé (…), mimo to nádobíčko, s nímž si hrály její dívčíčky, přeslen skelný zdobený žlutým emailem, valouny železné škváry (…) železárna suroviny železnobrodské, několik ozdůbek k zavěšení, kus mečové čepele, masivní kruh (…) stříbrem plátováno.

Dne 11. září 1935 výzkumná práce dokonána.

Předem bych chtěl upozornit, že né všechny nálezy se našly přímo pod převisem, ale v blízkém okolí. Dejme tomu, že do 150 metrů. Ale Novákova pec byla jakýmsi jevištěm v každé době a zároveň místo s největším wau efektem co lze jako nehorolezec dole najít.

Co se tedy vydedukovalo z nálezů?

Že místo jako první navštívili lidé s kulturou vypíchané keramiky ve stoletích 5000 let před naším letopočtem. Zanechali po sobě, střepy, odštěpky, kamenné štípané výrobky a to dokonce i z kozákovských polodrahokamů.

Až na počátku 4. tisíciletí před naším letopočtem se místo vylidnilo. Lidé sem chodili jen krátkodobě. V době nebezpečí zde hledali úkryt a nebo místo navštěvovali kvůli skalám, které pro ně symbolizovaly jiný svět.

Další obyvatelé byli „šňůroví“ pastevci. Našlo se v okolí deset kousků keramiky s otisky šňůry. Datovány kolem 2500 let před naším letopočtem. Ale žádné stopy po obydlí. Jakoby lid se šnůrovou keramikou žil ve stanech a pohyboval se na vozech se svým dobytkem.

Opakem jim je lid popelnicových polí, který tu žil od 1100 do 300 let před naším letopočtem. Zbylo po nich spousta úlomků hliněných nádob. Což znamená, že zde a v okolí dlouhou dobu bydleli. Nálezy hrudek vypálené hlíny značí, že zde byly domky, semílali si zde obilí – což dosvědčují kamenné zrnotěrky a skladovali si zde zásoby v až metr velkých nadobách, na což odkazují některé fragmenty keramiky. Komunita nebyla bohatá, protože velice vzácně se našly kovové předměty. Možnost získání obživy v okolí byla prý velmi omezena a tak zastrčené sídliště muselo mít svůj důvod.

Jiří Waldhauser se domnívá, že místo bylo „pravěké poutní místo“ ale trvale osídlené malou skupinkou lidí.

Specialista na kultury popelnicových lidí Mgr. Pavel Kracík nepochybuje o sakrální funkci celého komplexu okolo Novákovy pece.

Našly se zde trojbřité šipky z bronzu a spekuluje se o kočovných Asiatech – Skytech, kteří táhli kolem roku 500 před naším letopočtem střední Evropou a není vyloučen jejich útok na lid kolem Novákovy pece. Doložený útok Skytů je daleko pouhých 150 km. Také je ovšem možné, že hroty sem přinesli uprchlíci před touto ničivou hrozbou, z polské Strzegomi.

Údajně se zde našel železný meč a jeho stáří se datovalo do období Keltů. Okolo roku 1000 našeho letopočtu. Nálezci však mlčí o  přesném místu jeho nálezu, prý aby ochránili místo před nenechavými detektoráři. A co zde dělali Keltové? Prakticky se tu opakuje stejný důvod – pro Kelty byly skály a lesy posvátný háj a nebo zde žila dobře situovaná skupina, která se z různých důvodů uchýlila do izolace.

400 – 500 let našeho letopočtu vyhledali místo Germáni. Našel se zde po nich zelený skleněný pohár, z bronzu zhotovená a postříbřená uzda a bojový štít. Kdo ví, co tu Germáni dělali…

1839 byly založeny vodoléčebné lázně a od té doby sem chodí lidi znovuobjevující to krásno a tajemno, jako lidé před 7000 lety.

A teď tam chodíme my, dělejme tak, aby tam mohli chodit i lidi za dalších sedm tisíc let.

👣👣⛰️ 👣👣

---

Tohle je první článek, kdy jsem se kompletně opřel o Jiřího Waldhausera a jen díky němu si mohl dovolit udělat malý výtah z nálezů a historie Novákovy pece a okolí, za což mu „tam nahoru“ moc děkuji.

Děkuji i Jetíkovi, že mne sem vzal. To místo doceňuji až teď, musíme tam ještě jednou 😊 A taky děkuji za fotky, které udělaly ten text snesitelnější 😘