Pískovec čaruje: Srnčí a Kozlí převis

Občas stačí uhnout z cesty a hned tu máme objev dvou převisů. Cesta k nim je jednoduchá, protože jsem ji zvládl s teleobjektivem a zrcadlovkou na krku, ale následný průzkum jsem si s téměř tříkilovým závažím nechal na posléze. O nálezu jsme se podělil s Jetíkem, který dokonal mou práci a navštívil oba převisy.

První převis, který lze spatřit, bych s dovolením Jetíkovým nazval Srnčí převis. Proč tento název, to nám napíše sám Jetík:

Vydal jsem se sem až na začátku léta – kvůli tomu svému „sběru hmoždinek“ v Klokočí jsem na to dříve neměl čas. Jak jsem přijížděl ke skále, hned jsem viděl, že mě z převisu někdo pozoruje. Byla to srnka. Seskočil jsem z kola a pořídil rychlou fotku. Pohodářsky si tam ležela a dívala se na mě.

Pomalu jsem se k ní snažil přibližovat, abych si ji vyfotil lépe, na další fotku už ale nečekala a odebrala se pryč. Rozumím tomu, proč se jí pod tím převisem líbilo, je pěknej.

Neuběhlo ani deset měsíců a vydal jsem se na místo znovu, na lehko, abych i já podrobně prozkoumal převis se srnkou. Naštěstí nebyla doma 🙂 a tak jsem mohl nerušeně nasávat ten klid.

No a od Srnčího převisu je vidět Kozlí převis. A jelikož Jetík tu byl dřív, tak mu nechám první slovo.

Více než ten převis mě tenkrát naproti  zaujala jeskyňka vedle něho.

Chvíli jsem přemýšlel, jestli se mám vrátit ke kolu pro repelent, nebo jestli mám risknout přechod na druhou stranu údolí „bez“. …Nakonec se tam odvážně vydávám jen tak, naostro 😀 ….Jeskyňka nezklamala. Takhle je z ní vidět Srnčí převis.

No a pak jsem se šel podívat na ten převis, který je hned vedle. Byl tam vyrytý letopočet 1928. Udělal jsem pár fotek a šel pryč.

Tím by celé vyprávění mohlo skončit, kdyby… Tuhle fotku z převisu jsem zveřejnil na FB, jen jako doplněk, líbil se mi ten zvláštní tvar připomínající jakéhosi křížence mezi sochou Moai a žábou.

Jenže v reakci na tuhle fotku se mi ozvala paní Šálková („Hruboskalské pěšinky“), velká znalkyně Českého ráje, a napsala mi, že prý jsem mimoděk vyfotil velkou raritu – u nás velmi vzácnou kapradinu „vláskatec“. Mělo by to být to dole. V České republice roste pouze v podobě gametofytu, který podobou připomíná vláknitou řasu.  Existuje i stránka, kde fotografové své nálezy vláskovce  zveřejňují – tak jsem se tam díval a skutečně jsem tam našel i jeden nález z okolí Drhlen.

Takže jsem se tam pak vypravil ještě jednou, to už byla druhá polovina léta, chtěl jsem se to kapradí pokusit vyfotit v detailu, abych ho mohl poslat nějakému odborníkovi k posouzení, zda je to opravdu ono. ….Vyfotit lépe se mi to nepodařilo, upřímně řečeno, ty fotky byly vyložené fiasko 😀 ….Zbytečně jsem tam ale nebyl – v převisu jsem totiž našel plechovky piva – Kozel černý a Kozel nealko. Při mé první návštěvě tam nebyly! Jasný důkaz toho, že místo je „živé“. Přiznám se, že v tom horku jsem docela vážně zvažoval, že tu plechovku „nealko“ vyprázdním, ale morální imperativy zvítězily 😀 .

Jelikož jsem věděl, že Jetík našel dvě plechovky Kozla, byl jsem zvědav, jestli se změní pivní sortiment, ale bohužel, stále stejná písnička. Aspoň je tak jasný název převisu 😀 Mechu a kapradí moc nerozumím a taky jsem zapomněl, že ho mám hledat 😂 Tak třeba příště 😀

No a abych náš průzkum posunul, vydal jsem se cestou, kterou Jetík nešel a objevil jsem převis Ve Stráni.

O těhle převisech se nic nepíše, nebo jsem aspoň nic nenašel, takže na archeologické nálezy se stále čeká. Já tam našel keltskou lékovku 😉

Tohle je taková malá ukázka toho, jak to mám s Jetíkem rád. I když v drtivé většině je to opačně, Jetík radí kam se vydat. Ale ve skutečnosti je to úplně jedno. Stačí, že někdo z nás něco zajímavého najde, podělí se s druhým, ten se na místo vydá a vidí hned něco jiného, zajímavého, dostane se jinam, nebo cíleně jde jinudy a hned máme dva pohledy na danou lokalitu. A to mne na spolupráci s Jetíkem baví, děkuji ti za to 🙂

Tohle mělo být povídání o převisech v Českém ráji, ale zvrhlo se to ve vyznání lásky 😍

Když miluješ…