Drobek V noci se blížila teplota k nule, ale v karavanu bylo díky plynovému topení příjemně.
Muž vstane dřív, protože ho nutí malá potřeba a jde se rovnou umýt do společných prostor kempu. Vezme s sebou i psa, který potřebuje vyvenčit.
Než se vrátí, tak žena má připravená míchaná vajíčka. V karavanu si vymění stráž a odchází se opláchnout i ona. Muž dá najíst nejdříve psovi, připraví sobě i ženě zeleninovou přílohu a nakrájí chleba.
Žena se vrací a začínají snídat.
Když spokojeně sytí sedí a pozorují válející se mlhu nad rybníkem a vycházející sluníčko, padne otázka kam se dnes vydají.
Muž vytáhne mobil a začne zkoumat mapu. Necelý kilometr od kempu vede červená turistická. Ideální výchozí bod. Teď jen na kterou stranu se vydat. To rozhodne žena, Krásnou Vyhlídku nedávno předělali a ona ji ještě neviděla. Vydají se na oběd tam.
Po snídani ještě chvíli odpočívají a když definitivně sluníčko vyleze, a je jisté že do soumraku už bude jen tepleji, tak vyrazí na cestu.
Psa pustí hned za silnicí, teď, po sezóně, už tu nechodí davy. Právě proto si tenhle termín vybrali, ten klid a ještě teplé dny dávají Českému ráji pocit, že právě oni jsou jediní v pískovcovém světě a že vše tu je jen pro ně.
Docházejí na červenou turistickou trasu, dávají se vlevo a pohltí je les. Stromy ještě neshodily listy a tak se tu znatelně setmělo.
Slyší zvláštní ticho, ani ptačí pípnutí. Takhle se chová les před bouří, jenže aplikace na počasí ukazovala u snídaně jasno. Nevzrušuje je to.
Jdou svižně a za kilometr míjí skalní převis, těsně u cesty. Ani je nenapadne se do něj podívat. Jen pes očuchá balvan se žlábky a pokračují dál.
Turistická trasa je vede do úzkého kaňonu. Kolem jen vysoké stráně a skály. Jestli se v lese setmělo, tady je už tma, že by se hodila čelovka.
A najednou začne pršet! Muž se diví a otevírá aplikaci počasí, nic. Radar hlásí bez mráčku. Jenže ve skutečnosti stále prší.
Na tohle nebyli připraveni, pláštěnky zůstaly v kempu, vždyť mělo být slunečno.
Na Vyhlídku daleko, o žádném úkrytu nevěděli. Žena rozhodne, že se vrátí schovat do převisu u cesty. Lepší, než zmoknout na kost. Počkáme, až se to přežene. Zní to skoro jako rozkaz.
Těch pár desítek metrů běží, pes to bere jako hru a déšť mu nevadí.
Schovají se v převisu, kterého si předtím jen letmo všimli a nikdy by si nepomysleli, že by je měl chránit před rozmary počasí.
Proč, proč zrovna jeho? Pomyslel si mladý chlapec. Vždyť v osadě u Křičící skály mají starší a silnější kluky, než je on. Vybral ho, nemělo cenu se vzpouzet. Teď má jít do lesa a přinést nějakou kořist. Čím větší, tím lepší. Jenže on sám ještě nikdy nelovil, jen ve skupině. A teď sám, jen s oštěpem, a prázdným džbánem, ten mu dala maminka. Ona sama ho vyrobila a když mu ho podávala, tak mu řekla, že to zvládne, že se nemusí bát a poprosila ho, ať nasbírá dary lesa, které cestou potká.
Chlapec se vydal do roklí a slepých uliček skalního města a doufá, že tam přistihne prase, nebo divokou kozu, ale nemá štěstí.
Ale při přechodu z rokle do rokle narazil na slunnou louku a ostružiny. Vzpomněl si na maminku a trhá, jednu pro sebe a druhou do džbánku. Na chvíli se svalí do trávy a kouká na nebe. Většina mraků mu připomíná zvíře, měl by nějaké ulovit, ať si o něm v osadě nemyslí, že to neumí, nebo, že se bojí.
Vstane a vyškrábe se na skalní vyhlídku. Poslouchá a sleduje pohyb, les je světlý, viditelnost skvělá. Při čekání zobe ostružiny co nese mamince a přesně když tam zůstane jedna, tak se pod vyhlídkou prochází divoká koza.
Stačí shora zamířit a prudce hodit, nemůže mít šanci. O chlapci nemá ani páru.
Švust, přímo do hřbetu. Oštěp probodl koze srdce a na místě klesla.
Chlapec radostně letí z vyhlídky a už je u kozy. Žádné známky života koza nevykazuje. Chlapec je rád, aspoň se netrápí.
Vytáhne oštěp, kozu hodí na záda a vůbec mu nevadí, že bude od krve.
Do osady se rozhodne to vzít oklikou, musí to vydýchat. Jeho první zabitá živá bytost.
Po cestě pláče, je mu jí líto. Ale musel to udělat, jinak by byl v osadě za ňoumu. Ani si nevšimne, že začalo pršet. To až za chvíli, kdy mu orobincové pantofle začnou klouzat z nohou. Sundá si je a přemýšlí kam se schová.
Ví o převisu kousek u stezky. Rozhodne se schovat tam.
Sedne si na pískovcový kámen na kraji převisu. Kozu hodí na zem, teď už prázdný džbánek taky a přemýšlí, jak využije deštivý čas.
Napadne ho, že se pokusí kozu stáhnout z kůže. Vyndá pazourek a začne pracovat. Taky to nikdy nedělal, vždy se jen koukal. To s maminkou raději na byliny za úplňku chodil, ale teď ukáže, že umí i něco dalšího.
Když se mu podařilo oddělit kůži, měl takovou radost, že začal skákat tak, že rozbil džbánek a zlomil koze jednu nohu. Ajaj, to maminka nebude ráda, ale podařilo se mu to, samotnému, máme kůži mami, vříská a běží s kozou a kožichem do osady. Pazourek zůstal na kameni. Ten si třeba jednou vezme zpět on, nebo někdo jiný?
Sakra, zakleje muž, vždyť ta aplikace neukazuje ani mráček a tady pořád prší.
Pes, do té doby čuchající kolem kamene na levé straně převisu, začne zuřivě hrabat. Žena s mužem ho okřiknou, ale nestačí to.
Pes za tu chvíli v sypkém písku vyhrabe snad 40 centimetrovou díru. Žena se ho pokouší odtáhnout, ale nedaří se jí to.
Najednou se psem začne lomcovat a hystericky řvát, ať to pes okamžitě pustí! Muž přiskočí k psovi a to něco vytáhne z jeho oslintané a pískem obalené tlamy.
Kost. S kusem kopyta.
Fuj. A zahodí to přes cestu do svahu.
Muž se raději podívá do díry, jestli tam není ještě něco a najde pár hliněných střepů a divný kámen. Oboje si prohlédne, zhodnotí, že to nemá cenu a opět to vhodí do vyhrabané díry.
Nohou zahrne střepy s kusem kamene a když udělá vítěznou otočku na patě, náhle přestane pršet.
No sláva, konečně, vydechnou muž se ženou současně. Pobídnou psa k pochodu a za hodinu se oddávají výhledu na Krásné Vyhlídce.
Nejdříve si poručí něco teplého, aby definitivně zahnali studený déšť. Obsluha se zarazila a ptá se jaký déšť?
Před hodinou tady muselo pršet, říká muž. Zastihlo nás to na cestě, dobrou čtvrthodinu jsme se schovávali v převisu, než to přejde. Obsluha říká, že tady nepršelo minimálně týden a dnes je od rána sluníčko a jasno.
Muž se ženou se na sebe nechápavě podívali, usrkli čaje a začali vybírat obědové menu.
Chlapec doběhl s kozou do osady. Prvně zamířil za maminkou a omluvil se jí, že rozbil džbánek. Maminka mu na oko vyhubovala, ale oba věděli, že to nic není. Udělám jich v zimě raději víc, usmála se maminka a pohladila ho po ještě mokrých vlasech.
Chlapec se na patě otočil a běžel za staršinou osady. Ukázal mu staženou kozu bez nohy a kůži. Staršina ho pochválil, ale poukázal i na chyby. Ale co bylo nejdůležitější, definitivně ho přijal mezi starší chlapce.
Té noci se chlapcovi zdál sen, kdy šikovné ruce slepují maminčin džbánek.
Je potřeba trefit čas, místo a zachovat se správně.
Tohle je smyšlený příběh o jednom převisu přímo na turistické cestě. Jediné, co není smyšlené, jsou nálezy.
Pazourek, hliněné střepy a kost.
Pozor na déšť v Ráji.
Třeba to není náhoda 😏
