Drobek Pětikilometrový okruh, kdy vám přijde, že jdete/jedete pořád z kopce. Aspoň já to tak měl 😀
Koukejte se mnou.
Já jsem parkoval tady. Ale jde to i o 250 metrů dál v obrovské křižovatce, nebo u Bejčkova penzionu, ale bacha, tam je to jen pro ty, co využijí penzion, nebo restauraci.
Následně jsem se vydal šotolinovou cestou na červenou turistickou a přitom minul Protržený rybník.
Za ním už je cesta v lese a je zde příjemný stín. Na první bod výletu to je necelý kilometr. Rybník Ožralý 😍Sympatické jméno, né? ☺️
Po dostatečném okouzlení Ožralou (nastavení zrcadla 😀), jsem se vydal dále po červené. Kousek přes kilometr jízdy a stavím u hlavního bodu svého zájmu. Ale než se natěšen vrhnu mezi základy. Tak si obejdu zachovalý řopík. Co si pamatuji, tak vchod je zadělán.
A teď už do středověké vesnice Pfaffenschlag.
První kdo pojal podezření, že by tu něco mohlo být, byl Josef Pauřík ze Slavonic. Kontaktoval archeologa Vladimíra Nekudu a mezi lety 1960 – 1971 zde probíhal archeologický výzkum. Ten odhalil existenci dvou osad. Dnes okolo Spáleného rybníka, dříve podél potoka.
První, staroslovanská osada zde stála v 11. až 12. století. Nacházela se převážně na pravé straně potoka a čítala 7 chat s jednou místností a otevřeným ohništěm. Obyvatelé byli zemědělci, pastevci a dokázali zpracovávat textilní vlákna. Osada zanikla požárem.
Druhá osada patřila ke Slavonické faře a vznikla vymýcením pozemku. Odtud název osady. Pfaffen – kněz a schlag – kácení. Měla 16 domů a kolem 100 obyvatel. Opět zemědělci a chovatelé užitkových zvířat. Osídlení trvalo cca 150 let. Konečný rok byl zřejmě 1423, kdy husitský hejtman Jan Hvězda z Vícemilic chtěl dobít Slavonice. Jenže se mu to nepovedlo a tak začal plenit dostupný majetek Slavonických. Osada pak nebyla již obnovena.
Zvláštností archeologického výzkumu bylo, že na něm pracovali žáci sedmé až deváté třídy Slavonické základní školy, pod dohledem Josefa Střechy. Školáci zde odpracovali 25 700 hodin!
Našly se zde například třmeny, ostruhy, mlecí kameny, keramika v podobě kahanů, džbánů, zásobnice, hrnků a pokliček.
Doporučuji projít obě strany rybníka. Domy byly tak blízko sebe, že dnešní satelitní výstavba se oproti tomuto jeví, jako dům s obrovskou parcelou 😀
Když jsem dostatečně prošmejdil osadu, čekal mne jediný prudší výstup na hlavní silnici. Kde jsem po 250 metrech brzdil, abych si opět prohlédl řopík. Tentokrát doplněn i krátkým povídáním o historii. Přemýšlím, v jaké době by bylo lepší žít.
Nedokážu si odpovědět a tak koloběžku pustím z kopce a za chvíli vidím auto. Naložím se a jedu bydlet s pocitem, že jsem dnes opět viděl něco, co není úplně obvyklé a vlastně si i odpověděl, že dnešní doba je pro mne asi to nejlepší, co mne mohlo potkat.
Jestliže budete kousek, určitě se zastavte, minimálně Pfaffenschlag za to stojí. A dejte tomu místu pár tichých minut, určitě se vám dostane pod kůži.
Než dvakrát vyhořet,
tak už se raději přestěhovat.
