Z Kosti Plakánkem, zpátky z vesela

Je druhého května krátce před polednem a já jsem se právě zařadil do lidského hada vinoucího se údolím Plakánek. Nečekal jsem to. 😀 Jenže od Kosti se k Máchalovu mlýnu, kde loni vyrostl bar, chodí jinudy trošku složitě a dlouze. Jelikož jsem šel pěšky a můj hlavní cíl byla hospoda v Suhrovicích 🤭, měl jsem vymyšlenou trasu Kost – Střehom – Dobšín – Kamenice – Suhrovice. A až na poli před Dobšínem mi došlo, že by z toho byl fajn okruh, který by mohl přispět k omezení turistiky v Plakánku 😊

Tak jdeme na to! 🚶‍➡️
Pohodlně zaparkujte u Kosti, nebo ještě lépe – vystupte z cyklobusu pod hradem. Otužilci polknou nedobré pivo Kostecké (v Chotěboři vařené) a vydají se ve štrúdlu lidí Plakánkem. Kochat se moc nedá, protože furt někoho docházíte, nebo jste docházeni. Ale nějakou tu atmosféru Ráje si v batůžku odnesete. 😀
Začněte obligátním focením hradu Kost, skal v údolí a vydejte se vstříc dřevěnému chodníčku vedoucímu k rybníku. Tam v létě není nic moc k vidění, ale děti potěší i ryba 😀

Starší generace se naopak těší na chalupu pana Dvořáka a tajně si přejí, aby byl vyvalenej na zahradě a oni si ho mohli nenápadně vyfotit 🧐

Žíznivci se už těší na pivo v Baru u Máchala, kde se znenadání samy vynoří hlášky z pohádky. A čím víc piv, tím víc hlášek. Nedejbože, když tam někomu něco spadne! 😂 Až si vyčekáte místo k sezení, dejte si rovnou minimálně další tři, ať se to vyplatí 😊

Za normálních okolností byste se pak vydali zase tím samým štrúdlem zpět, ale tomu já teď zabráním. 😀

Zpátky půjdete jenom k vodárně. Za ní jsou dvě cestičky, kterými se dostanete na jednu a tu samou cestu. Cestu nahoru 😀

Nejhorší úsek přichází hned po tom, co si poprvé vydechnete – je to krátká pískovcová kaskáda. Ale přísahám, že pak už je to v pohodě. A když jsem to dal já…

Jako bonus po výstupu nic neuvidíte, ale řeknu vám co byste mohli vidět 😀

V sedmdesátých letech tu archeolog našel mohyly a vyřešil tím otázku, kam lidi z hradiště na Poráni pohřbívali své mrtvé. Hradiště bylo obýváno minimálně od mladší doby bronzové, tj 1300 – 920 let před naším letopočtem. Ale až v raném středověku dostalo opevnění. Ale o Poráni někdy jindy. Teď tu máme mohly. Ty nikdy nebyly archeologicky zkoumány, takže z nich logicky nejsou žádné nálezy.

Až najdete nějakou z mohyl, tak do ní samozřejmě nebudete rejpat, ale můžete tam položit třeba žluté kvítí. Detektorem to nezkoušejte, podle zákona o státní památkové péči č. 20/1987 Sb. považováno za neoprávněný archeologický výzkum. Hrozí pokuta 4 miliony, nebo rok za mřížemi. Tak se prosím chovejte jako lidi a nechte to odborníkům z budoucnosti.

Další zastávkou bude Dobšínská krčma, kde můžu s klidným svědomím doporučit zakotvit na jídlo a pivo.
Od krčmy se vydejte naproti k obecnímu úřadu a těsně před ním zabočte vlevo. Najdete tam cestičku vedoucí do lesa. V mapě to vypadá asi takhle:

No a pak už zbývá jen držet se té nejširší cesty, která se jmenuje Kostecká, vede z kopce a být potichu, abyste viděli srnku chladící se ve skalní dutině.

A vyjdete přímo u Kosti z druhé strany. U Zájezdu. Takový tři divný sloupy, dnes již k prdu 😀 Dříve to byl pánský dvůr, patřící ke Kosti. Dnes tu zbyly je ty tři pilíře a zbytky studny, ty jsem však nikdy neviděl (ani nehledal).

Na zvážení pak už nechám, jestli se proderete nálety bříz ke skalnímu obydlí Barušky, nebo to vezmete rovnou na silnici a pohodlně dojdete k autu. Hřát vás bude pocit, že jste přispěli k menšímu opotřebení cesty v Plakánku, dozvěděli se o „tajné“ cestě na Dobšín a prošli se mezi hroby našich prapředků, o kterých ví málokdo. Schválně jsem vybíral starší fotky, ať můžete porovnat, jak se to i za tak krátkou dobu změnilo.

I cesta zpět může být cestou vpřed.